Sadismus je extrémně složitá psychická porucha, jejíž původ je v podstatě neznámý. Část její složitosti tvoří fakt, že je značně proměnlivá co do intenzity. Sadismus některých lidí je mírný, jemný a sporadický, a to do té míry, že jako takový je v podstatě těžko diagnostikovatelný. Tito lidé mohou tvořit 10% populace. Sadismus jiných, jichž je méně než 1%, může soustavně hraničit s vražedností. Ať jsou percentuální údaje jakékoli, přibližně stejné množství sadistů si volí lékařské povolání jako kterékoli jiné. Chci tím říci to, že zhruba 1 až 10 procent lékařů, sester a zřízenců jsou do větší či menší míry sadisté. Zbavit se jich je nesmírně obtížné, protože svůj sadismus mohou velmi snadno uplatňovat pod pláštíkem praktikování „dobré medicíny“.
Většina lidí si pod pojmem sadismu představuje pouze potěšení ze způsobování bolesti jiným, aniž si uvědomuje, že takové potěšení je velice často nevědomé. Stejně tak si neuvědomuje, že jde pouze o polovinu problému. Sadisté milují, když mají moc – nadvládu – nad jinými. Existuje lepší způsob, jak mít nad někým nadvládu, než mít skoro absolutní kontrolu nad tím, jestli pacientovi dát tišící prostředky či nikoliv? V této epoše moderní medicíny mají sestry často oprávněný pocit, že jsou víceméně bezmocné. Jejich kontrola nad podáváním tišících přípravků může být asi tak jedinou pravomocí, která jim zbyla.
M.Scott Peck : Odmítnutí duše – Duchovní a lidské perspektivy eutanazie a umírání
Je možné, že ste sa stretli s necitlivým prístupom lekára, ktorý hraničil až so sadizmom…