Stretnutie občanov Čiech, Moravy a Slovenska…

Fotoreport (pod textom) z 30. Medzinárodného stretnutia občanov Čiech, Moravy a Slovenska, konaného z príležitosti 77. Výročia Slovenského národného povstania a 74. Výročia porazenia banderovských sotni na Slovensku dňa 4. Septembra 2021.

Stretnutie organizovala Národná rada Klubu českého pohraničia, Okresný výbor Komunistickej strany Slovenska v Žiline, Krajská organizácia jednoty dôchodcov Slovenska v Žiline a VZDOR – strana práce, s programom:

– kladenie vencov a uctenie pamiatky na strážmajstra ZNB Ladislava Patočku pred jeho pamätnou doskou v obci Krasňany,
– kladenie vencov pri pamätníku príslušníka ZNB v obci Varín,
– kladenie vencov pri pomníku padlým francúzskym partizánom na Vrchu Zvonica pri Strečne.

Pre priblíženie historických udalostí – prejav JUDr.Rudolf Peltana, člena vedenia Národnej rady Klubu českého pohraničí pod pamätnou doskou v obci Varín:

Vážení přátelé, milí hosté, soudružky a soudruzi !

Jménem vedení Národní rady i jménem svým, Vás co nejsrdečněji zdravím a současně na tomto dnešním setkání vítám.

Toto setkání se koná na počest 77. výročí Slovenského národního povstání, jehož oběti uctíme u pomníku padlým francouzským partyzánům na Strečně – vrchu Zvonica, ale i u příležitosti 74. výročí porážky banderovských sotní na Slovenku.

Toto naše dnešní setkání se koná k připomenutí jak porážky banderovských sotní, tak i uctění obětí, které si vyžádali boje a konečné vítězství bezpečnostních i armádních sil, včetně aktivního podílu bývalých partyzánů nad banderovskými sotňami na Slovensku v letech 1945, 1946 a zvláště v roce 1947.

Banderovci byli za podpory tehdejších pravicových politických stran Národní fronty – národních socialistů, lidovců, slovenských demokratů, pravého křídla sociální demokracie, jakož i luďáků a hlinkovců, kteří svým štvaním proti pohraničním útvarům SNB, tvrzením a vykreslováním banderovců jako ubohé štvance, které je nutné nechat volně projít přes ČSR na Západ.

V letech 1944 až 1947 bylo v Polsku banderovci zavražděno 17 000 Poláků, vypáleno 1 130 stavení, bylo zničeno 20 železničních stanic, zbořeno 40 mostů a vypáleno 8 000 ha lesů. Banderovci se primárně zajímali o Slovensko. Zde byla nejkratší cesta do americké okupační zóny v Rakousku a Německu. Poprvé zahájila OUN – UPA průzkum ve východoslovenském směru v dubnu 1945.

V červnu roku 1947 zahájila československá armáda a specielní služby soubor vojensko-pátracích opatření, aby zabránily gangům OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) a UPA ( Ukrajinská povstalecká armáda ), které se snažily proniknout do tehdejšího Československa z Polska a Ukrajiny a odejít na Západ. 

 V době největšího bojového nasazení proti banderovcům na území tehdejšího Československa se zúčastnilo 15 340 mužů, z toho 6 087 vojáků a důstojníků ČSLA, 5 623 příslušníků SNB a 5 630 bývalých partyzánů. V přímém boji s banderovci bylo zavražděno 24 civilistů, padlo 20 příslušníků SNB, 17  vojáků ČSLA a 7 příslušníků finanční stráže. Raněno bylo 26 osob.

Množství pomníčků na území dnešního Slovenska, připomínají jména hrdinů, kteří padli v bojích proti banderovcům, jako byl Josef Adam, Vítězslav Jánošík, Emanuel Polák, Josef Prošek, Matěj Štěpina, Josef Šilhan, jako byl stržm. SNB Ladislav Patočka, před jehož pamětní deskou jsme se sešli, stržm. SNB Miloslav Klicpera, na jehož počest byla umístěna v roce 1977 pamětní deska v lesním masívu nedaleko chaty Pod Suchým, stržm.SNB Miroslav Novotný, na jehož počest byla umístěna pamětní deska nedaleko bývalé hájenky u obce  Nezbudská Lúčka, stržm.SNB Jaroslav Salaš, na jehož počest byla taktéž v roce 1977 umístěna pamětní deska ve svahu u silnice nedaleko obce Malužiná.

Všem těmto jmenovaným i dalším nejmenovaným hrdinům, kteří v boji s banderovci položili to nejcennější, své životy, patří naše poděkování a čest jejich památce.

Po definitivní porážce banderovských sotní na Slovensku poslal ministr národní obrany ČSR armádní generál Ludvík Svoboda dopis ministru vnitra Václavu Noskovi, ve kterém píše „Zhostila-li se armáda úkolu, který ji byl uložen, je to hlavně díky spolupráci se Sborem národní bezpečnosti, a to jak při řízení, tak i při provádění akcí. Jsem touto spoluprací mezi SNB a armádou velmi potěšen a vidím v ní nejlepší záruku pro další zdárné plnění společných úkolů, se zřetelem k obraně státu“.

Vážení přátelé,

zítra uplyne 75 roků, kdy byl v nedaleké osadě Jánošíkovo v Strečňanském průsmyku zajat velitel nejsilnější a nejelitnější sotni Wolodymyr Ščyhelskyj, známý jako Burlak. Spolu s ním byl zajat i Lubomír Bechtalovskyj – známý jako Zenko, funkcionář UPA ( Ukrajinské povstalecké armády ) a Olga Chanasová, zvaná jako Otýlie, údajná Burlakova milenka. Burlak byl nejprve vězněn v Žilině, poré převezen do Brezna a nakonec do Košic, odkud se mu, přestože byl přísně střežen, podařilo 12. února roku 1948 utéct. O několik dní byl opět zadržen u Kopalové horské chaty a 29. července roku 1948 byl eskortován do Polska, kde byl souzen a za zločiny spáchané na občanech Polska, zastřelen popravčí četou 7. dubna roku 1949 ve věznici Rzeszowě.

V dalším průběhu roku 1947 již banderovci táhli v malých skupinách, které se mohli účinněji vyhýbat čs. vojákům, příslušníkům SNB a finanční stráže. Přitom začali pronikat i na Moravu a do jihovýchodních Čech, odkud chtěli pokračovat do Rakouska a Německa. Několika menším skupinám a jednotlivcům se podařilo dostat v letech 1947 až 1948 do okupační zóny USA. Někteří banderovští prominenti získali, za pomoci řecko-katolických kněží falešné křestní či oddací listy, kterými získali novou totožnost.

Vážení přátelé, milí hosté, soudružky a soudruzi,

na první pohled by se mohlo zdát, že banderovské hnutí, nazvané po Stefanu Banderovi je po 75ti letech zapomenutou a nenávratnou kapitolou. Současná situace na Ukrajině však ukazuje, že tomu tak není. Události na Ukrajině negují výsledek II. světové války a vytvářejí atmosféru umožňující aktivizaci poražených reakčních sil. Mezi Ukrajinou a Ruskou federací pokračují vyhrocené vztahy, které způsobují nejen vážné narušení spolupráce, ale i zažehnutí občanské války na Ukrajině. Nutno poznamenat, že pro mnohé ukrajince jsou události spojované s „banderovci“ noční můrou, otázkou, jenž rozděluje obyvatele země na dva protichůdné tábory. Na ty, kteří je označují za „vrahy“ a na ty, kteří jim staví pomníky. Položme si otázku, co si o situaci na Ukrajině mysleli poctiví a slušní lidé v době, kdy se rozhodovalo o rehabilitaci bývalého nenáviděného vůdce banderovských nacionalistů Stefanu Banderovi, kterému byl odhalen pomník,kdy mu byly odpuštěny všechny jeho bývalé zločiny a byl oceňován jako novodobý hrdina. Jen z pocity hořkosti se se situací vyrovnávají všichni pozůstalí po obětech svých blízkých, kteří položili životy v boji proti nenáviděnému nepříteli, byli raněni, nebo byli dlouhodobě internováni v koncentračních táborech. Proto tuto hanebnou událost veřejně odsuzujeme a nikdy nezapomeneme.

JUDr. Rudolf Peltan,         
člen vedení Národní rady         
Klubu českého pohraničí         

« z 10 »

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *