Fenomén bolesti (2.časť)

Fenomén bolesti         (2.časť)

 

Jak jsem již uvedl, s mírnou chronickou bolestí se dá žít. Já, jako řada dalších obětí artritidy, s ní už žiji pěkně dlouho, nechci tím ovšem říct, že bolesti způsobené artritidou jsou vždy jen mírné, mohou být středně silné, občas i prudké a občas mohou vést k následným stavům, kdy je bolest nesnesitelná. S výjimkou mírné fáze však platí, že čím déle bolest přetrvává, tím je horší. Lidé si na ni nepřivyknou. Pouhé pomyšlení, že by měli, zavání sadismem.

Někteří lidé mohou pohlížet na mírnou bolest jako na „nic“. Warren trpěl mírnou bolestí a pokračoval ve výkonu svého povolání. Bolest je skoro „ničím“, když je krátká, jako v případě lehkého nachlazení. Když je však chronická, když přetrvává týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roce, vyčerpává člověku energii způsobem, který nikdo jiný, kdo chronickou bolestí netrpěl, nemůže pochopit. Ano, Warren mohl vykonávat svou práci, ale cítil se spíš jako muž po šedesátce než jako muž po třicítce, a nezbývala mu energie pro rodinu.

…zjistil jsem, že přinejmenším 70% mých posluchačů nikdy osobně nezakusilo ani prudkou, ani nesnesitelnou bolest. Mezi posluchači, kteří uváděli, že nikdy nepoznali prudkou bolest, byly ženy, které rodily a měly porodní bolesti. Zdálo by se to zvláštní, pokud by tu nebylo několik okolností. Jednou z nich je, že jim mohla být úspěšně tišena bolest. Další je fakt, že porodní bolesti jsou relativně krátké, zpravidla přerušované, s všeobecně kladným výsledkem. Za těchto okolností ženy tíhnou k zapomnění, o jak silné bolesti šlo (a někdy byly ženám při porodu speciálně podávány přípravky, které zapomnění podněcovaly). Ačkoli může existovat tendence k zapomínání, je třeba si uvědomit, že existuje i její opak. Člověk, který zažil prudkou, úpornou bolest, která nebyla značnou dobu mírněna, si na ni bude do konce života pamatovat nejen jasně, nýbrž i s hrůzou, že ji pocítí někdy ještě jednou.

   Pokud můžeme z mých neoficiálních údajů něco odvozovat, a myslím si, že můžeme, znamená to, že alespoň 70% lékařů a sester nikdy na vlastní kůži nepocítilo prudkou nebo nesnesitelnou bolest. Nebo si na ni nijak nevzpomínají. Nemají prostě žádnou představu, o co jde. Když se starají o pacienty s takovými bolestmi, jsou svědky něčeho, co je absolutně cizí jejich vlastní osobní zkušenosti.

   Empatie, se vzácnými výjimkami, je pouze darem osobní zkušenosti. Na rozdíl od soucitu, který může být destruktivní, je to všeobecně vzato individuálně naučený fenomén, vydobytý z martyria vlastního skutečného utrpení. Není tudíž divu, že většině zdravotnických profesionálů při styku s pacienty trpícími prudkými či nesnesitelnými bolestmi empatie chybí. Jak by to mohlo být vůbec jinak?

Zapomeňme na sadismus. Zapomeňme na přehnané obavy ze závislosti. Zapomeňme na pravidla a harmonogramy. Nejběžnějším důvodem, proč zdravotničtí profesionálové patřičně nemírní prudké či nesnesitelné bolesti, je prostý nedostatek empatie. Jsou ve styku s něčím cizím. Není proto nevysvětlitelné, že pacienti trýznění bolestmi od lékařů a sester často slyší: „Vás to ale nemůže tak moc bolet,“ nebo něco horšího: „Vás by to nemělo tak moc bolest.“ Ta strašná potíž tkví v tom, že ti, co tato tvrzení pronášejí, zpravidla nemají ani to sebenepatrnější ponětí, o čem to vlastně mluví.2)

Podľa dĺžky trvania klasifikácia orientačne rozdeľuje bolesť na akútnu a chronickú. Toto rozdelenie má ďalekosiahly význam. Akútna bolesť je fyziologická, s obrannou funkciou, stimuluje obranné sily, jej terapia nie je väčšinou problémom. Chronická bolesť je patologická, je samostatnou nozologickou jednotkou, na organizmus má deštruktívny vplyv so všetkými následkami, telesnými, psychologickými i spoločenskými. Dochádza pri nej k dekompenzácii obranných síl organizmu a jej terapia je problematická. Chronická bolesť pretrváva aj po štandardnom čase liečenia. Pri nenádorovej bolesti sa bolesť hodnotí ako chronická, ak trvá viac ako 3 mesiace pri bežnom spôsobe liečby, rešpektujúc povahu základného ochorenia. Pri nádorovej bolesti je interval vzniku chronickej bolesti 1-3 mesiace. Pre výskumné účely sa zaužíval časový interval 6 mesiacov trvania od začiatku bolestí.5)

Ako som napísal v Môj život s myopatiou časť.1, bolesti nôh mi začali v roku 2001. Ak by som ich mal podrobnejšie popísať, bolo by to nasledovne: bolesti v zadnom stehne, ako keď sú skrátené svaly a šľachy, od stredne silných až po rezanie. Bolesti v lýtkach, štípanie kože od členkov až po kolená, ako keď je odretá koža alebo keď vás niekto ťahá za chlpy; pocit odieranej kože pri dotyku nohavíc. Pri sprchovaní bolestivý dotyk dopadajúcej vody na predkolenie. Bolestivý každý pohyb dolných končatín, každý krok, drep. Svaly stuhnuté, ako keby boli z tvrdej gumy; v drepe doslova stehná a lýtka bolestivo tlačili na seba. Neschopnosť vydržať na nohách krátky čas; niekedy už po desiatich minútach pocit obrovskej únavy. Z tohto pocitu následne snaha uľaviť nohám tým, že som prešľapoval z nohy na nohu, krčil nohy v kolenách. Ak sa dalo, ľahol som si na chrbát a „vytriasal“ lýtka a zadné stehná.

Prečo to takto podrobne popisujem? Nuž preto, že podobne som ich popisoval aj lekárom, ale počas desiatich rokov nedokázali z týchto symptómov určiť diagnózu. Keď som sa začal o problematiku ako laik zaujímať, postupne som objavoval svet medicíny, svet neurológie. A moje presvedčenie, že nie som hypochonder, a že mám dosť veľký zdravotný problém, narastal. Až som postupne našiel na internete niekoľko odborných článkov, pojednávajúcich o neuropatiách, o bolesti a jej liečbe: Bolesť a neuropatia, Neurologické ochorenia a bolesť, Diagnostika a liečba bolesti, Neuropatická bolesť.

…pre neuropatickú bolesť je typická alodýnia(pociťovanie bolesti pri stimuloch za normálnych okolností bolesť nevyvolávajúcich). Pacienti často udávajú bolestivý podnet pri dotyku povrchu tela so šatami (uprednostňujú preto voľnejšie oblečenie) a posteľnou prikrývkou (spávajú preto pod ľahkými dekami či plachtami). Alodýniu

môžeme objektivizovať rôznymi spôsobmi podľa jej podtypov – napríklad dynamickú mechanickú alodýniu vyšetríme ľahkým povrchovým dotykom spojeným s pohybom (mäkkým štetcom), statickú mechanickú alodýniu miernymi tlakovými podnetmi, chladovú alodýniu aplikáciou lokálneho chladu a mechanickú alodýniu na jemné bodavé podnety aplikáciou takéhoto podnetu za pomoci filamenta (napríklad von Freyovo filamentum). 3)

Je pre mňa dodnes záhadou, prečo MUDr. Ježík v marci 2008, sedem rokov po začatí bolestí, napísal do môjho zdravotného záznamu: Akrálne ľahko hypestéza na DKK, ladička 6-7, inak neurol. nález sym. bez patológie. Záver: M 79.6; tč. v obj. neurol. náleze incip. známky polyneuropatie. Kontrola o 2 mesiace.

M 79.6 = Bolesť v končatine

Ale v máji 2008 bol záver už takýto: Obj:Bez zmeny, bez známok vertebrálnej afekcie lumbálne. Koxy a SI negat. Záver: G 62.9; Neurol. nález nevysvetľuje obtiaže pacienta. Doporučenie: Analgetiká ad hoc. neurol. Kontrola p.p.

Do laického slovníka preložené: diagnóza G 62.9 = iné polyneuropatie, príčinou bolestí nie je poškodenie periférnych nervov v oblasti bedrovej chrbtice. To by bolo v poriadku, pretože príčiny polyneuropatie môžu byť najrozličnejšie, a neuropatické bolesti sú len sprievodným znakom inej konkrétnej diagnózy. Príčinami neuropatie môžu byť infekčné choroby, choroby väzivového tkaniva, cukrovka (diabetická noha), intoxikácie alkoholom, chemikáliami či liekmi atď. Bolo by to v poriadku, keby mi v roku 2011 MUDr. Perichtová nediagnostikovala vyšetrením ihlovým EMG myopatiu. Čo je NEUROLOGICKÝ NÁLEZ.  Na dôvažok, len pre tento prípad analgetiká. Aké? Ako často? V akých dávkach? Ako dlho? To pán doktor nenapísal. Asi som si ich mal naordinovať sám. Alebo ako sám obvykle rád odkazoval na iných lekárov: „Nech vás rieši reumatológ, alebo praktický lekár.“ Totálna nevšímavosť k tomu, čo pacient hovorí o svojej bolesti, nezáujem o svoju prácu a o pacienta celkovo…

2) M.ScottPeck – Odmítnutí duše

3) František Cibulčík – Neurologické ochorenia a bolesť

alodýnia – pociťovanie bolesti pri stimuloch, ktoré za normálnych okolností bolesť nevyvolávajú

polyneuropatia – porucha periférnych nervov v dôsledku zápalových, metabolických, imunopatogénnych, toxických a iných vplyvov

myopatia – neurčené ochorenie svalstva prejavujúce sa postupným úbytkom a ochabovaním svalstva

 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *